Landays jsou unikátní dvouveršové básně paštunských žen, které po staletí sloužily k jejich sebevyjádření. Dnes jsou nestejně důležité.
Odkrývají mnoho z obyčejně skrytého vnitřního života afghánských žen. Básně jsou často anonymní a předávají se pouze ústně, mezi povětšinou negramotnými ženami, často za zpěvu a poklepání na bubínek.
Landays vznikly mezi nomády a farmáři. Recitovaly a zpívaly se u ohně, po celodenní práci na poli. Své místo měly i u svatebních obřadů. Více jak tři desetiletí válek oslabilo kulturu a zanechalo miliony vysídlených lidí, kteří se dlouho nemohli vrátit zpátky domů. Landays reflektovaly každodenní život ve válce. S přílivem moderních technologií se nyní šíří po sociálních sítích, recitují v rádiu či textují do zpráv.
*** May God make you into a riverbank flower
so I may smell you when I gather water. ***
*** I call. You’re stone.
One day you’ll look and find I’m gone. ***
*** Climb to the brow of the hill and sight
where my darling’s caravan will sleep tonight. ***
*** You sold me to an old man, father.
May God destroy your home, I was your daughter. ***
*** I’ll kiss you in the pomegranate garden. Hush!
People will think a goat’s stuck in the underbrush. ***
