Na návštěvě u Terezky

U vstupních dveří mě jásotem vítá čtrnácti měsíční Ema. Vzápětí mi do cesty vběhne kokršpanělí slečna Kesi a všechny o pár vteřin později zkrotí máma Terezka. Známe se z předchozí práce, ale v jejím bytě jsem poprvé.

Vím, že ona je tou kreativní duší, která otiskla své originální a vkusné nápady do interiéru nového bytu na Waltrovce. Je plný barev a přírodních materiálů. Obývací kout zdobí i šestimetrový koberec od Maimany.

Ten je dnes hlavním důvodem mé návštěvy. Doufám, že s Terezkou zodpovíme dotazy, které mi někteří z vás na téma ručně tkaných koberců z vlny kladete.

Pamatuješ si na vaše začátky v tomto bytě?

Terezka: Bydlíme tady už rok (pozn. s manželem, dcerami Emou a Aničkou a kokršpanělem Kesi). Pamatuju si, jak jsme byli na začátku zavalení krabicema a vymýšleli interiér. Šlo to postupně, krok za krokem. Vybavení jsme neměli předem dané, ale zrálo v čase.

Na co jste kladli důraz při vybavování interiéru?

Terezka: Byt je prostorný a světlý, s velkými okny. Základní prvky jsme vybírali tak, aby byly útulné a neutrální. Máme proto bílou kuchyňskou linku i dveře. Pak tu máme měkkou a teplou dubovou podlahu, která vytváří pocit hřejivosti. Teplo domova pro nás není klišé.

Časem jsme si pořídili jídelní stůl s masivní dřevěnou deskou. To byl můj sen. Přírodní materiály jsou kvalitní, krásné a naší rodině přirozené. Zároveň k nim musíme přistupovat šetrněji, s větší úctou. Dospěla jsem i k tomu, že zářezy času na dřevě mají být vidět a je to tak správně. Takže, když před časem etažér s dortem poškrábal desku stolu, už jsem ani nezaplakala.

Myslím si, že děti mají být obklopeny tím nejlepším možným. To je dneska velmi obtížné. Všude vidíme plasty, vše je jednorázové.

Můžeš mi krátce popsat, jak probíhal výběr vašeho koberce?

Terezka: Náš obývák je prostorný a velkorysý, a proto jsem chtěla pořídit koberec, který ho zútulní a bude pro nás ještě více zdůrazňovat domov. Představovala jsem si barevný výrazný kus, který by to tu rozsvítil a dodal pozitivní náladu.

Na začátku jsem o něm měla jen matnou představu. Hledala jsem inspiraci v nejrůznějších designových obchodech, navštívila jsem Ikeu. Protože přirozeně inklinuju k tomu, co je přírodní, vzpomněla jsem si na tebe a  Maimanu. Kilimy (pozn. naplocho tkané koberce) mě zaujaly svojí barevností. Na první pohled je to něco jiného, neokoukaného.

Asi si vzpomeneš, že po návštěvě tvého showroomu jsme si domů dovezli tři kusy a z nich pak vyšel vítězně náš kilim Char Bagh. I když při prvním doteku není možná tak hebký jako jsou koberce s dlouhým vlasem, díky ruční práci je to jedinečný produkt. I po čase na něm objevujeme jemné detaily, drobné nuance barev, můžeme si v něm doslova „číst“.

Musíte na koberec brát větší ohled, protože je ručně tkaný?

Terezka: Ne, to si nemyslím. Na koberci trávíme spoustu času. S malými dětmi se přesuneš z pohovky na zem. Je to pro nás naprosto přirozené a teď taky příjemné.

Nechtěla jsem, aby na něm byly vidět chlupy našeho kokršpaněla. To se mi splnilo. Poměrně často luxuju, snažím se byt udržovat čistý. Koberec vysaju snadno. Chlupy, které nevezme vysavač, pochytám čistícím válečkem nebo jemným kartáčem. Válečkování je i skvělá zábava pro děti!

Stala se vám nějaká „nehoda“, co šla obtížně vyčistit?

Terezka: Při oslavě nám na něj ukáplo červené víno,  flek ale nikde nenajdeš. To jsem asi poznala jeho samočistící schopnosti (pozn. koberec částečně odpuzuje špínu díky vlněným vláknům s lanolinem). I když někdy dostal trochu zabrat, doteď vše zvládl perfektně.

V čem vidíš další specifika vašeho koberce?

Terezka: Praktická je jeho barevnost, na které drobné smítko zanikne. S dětmi bych si nikdy nepořídila jednobarevný kus. To bych byla jeho otrokem.

Také po něm velmi ráda chodím naboso. Já i děti. Koberec je totiž velmi příjemný na dotek. Dovedu si představit meditovat tak, že chodím bosá z jednoho konce na druhý, vědomě našlapuju a rozeznávám vlákna vlny. Všem doporučuju si někdy zout ponožky a vnímat materiály dotekem nohou (směje se).

Ptala se: Tereza Inková

Vyfotila: Laura Pecíková