Ručně tkaný koberec je hodnotný kousek, který dodá vašemu domovu teplo, komfort a příjemnou energii. Navíc vydrží krásný mnoho let. Má tedy smysl dívat se na něj jako na investici a koupit kus, který se méně řídí trendy a více vaším vkusem.
Kusový koberec dotvoří váš interiér. Pomůže vám zformovat celkový styl místnosti, zútulní ji a ukotví nábytek.
Vlna jako prémiový materiál
Vlna se pyšní mnoha pozitivními vlastnostmi:
- Vlněný koberec dodá teplo a komfort vaší místnosti.
- Barvy, vzory a textura mohou ovlivnit váš emocionální stav.
- Vlna obsahuje lanolin, který přirozeně odpuzuje nečistotu.
- Vlna dýchá a zkvalitňuje vzduch v místnosti.
- Vlněné vlákno snižuje hluk tím, že absorbuje zvuk na tvrdé podlaze a navíc ji chrání před odíráním.
Praktické tipy pro výběr koberce
Vhodně umístěný koberec vám pomůže definovat zóny v místnosti, oddělí např. odpočinkovou část od té komunikační.
S vlasem či bez?
Pokud hledáte koberec pro zátěžovou oblast – pod jídelní stůl, na chodbu či do dětského pokoje – doporučuji vybrat spíše naplocho tkaný a barevný kus kvůli nerušenému pohybu a případným skvrnám. Pod stolem by mohl neustálý pohyb nohou židle vyšší koberec odírat.
Koberec s vlasem či trojrozměrný a ve světlejších barvách se mnohem lépe hodí do oblastí s nízkým provozem, jako jsou ložnice. Vaše chodidla ráno uvítají měkký došlap na přírodní vlákna.
Barevnost a motiv
Redaktorka Eva Slunečková v článku pro Marianne Venkov & Styl (3/2020) uvádí: „Kromě praktických se budete potýkat i s estetickými kvalitami koberce, jako jsou velikost a motiv, pomocí něhož lze prostor opticky formovat.
Zatímco výrazně vzorovaný místnost pomyslně zabydlí, a obvzlášť bude-li tmavší, ji i o něco zmenší, světlý s drobným vzorkem jí naopak dodá na rozměru.“
Odkaz dalším generacím
Ručně tkané koberce a naplocho tkané kilimy vypráví příběhy tkadlen, jejich náročného života, lásky a tužeb. Tisícileté umění je pečlivě předáváno z matky na dceru po mnoho generací, je srdeční záležitostí. Věřím, že i pro vás se vybraný kus stane doma srdcovým produktem.
Text: Tereza Inková
Foto: Vladimír Inek
