Taimani – pozůstatek cenné tradice

Ze svého pražského bytu sleduji čilý městský ruch, který mi nyní opět připomíná, že žijeme v době orientované na výkon a rychlý výsledek. Jsme obklopeni moderními technologiemi, které charakterizuje tovární velkovýroba. Okamžiky, kdy zpomalíme nebo dokonce zastavíme, abychom si užili některé z drobných zázraků přírody či chvíli obdivovali odkaz předků, počítáme často na prstech jedné ruky.

Asi proto mě tolik baví práce pro Maimanu. Silně si totiž uvědomuji, že starobylá afghánská tradice ručního tkaní a vázání koberců je jedním z posledních pozůstatků umění, které předchází moderní civilizaci. I ona však může nenávratně zmizet s procesem urbanizace. Cítím, že je třeba o ni pečovat, protože je to tradice velmi křehká.

O procesu ruční výroby afghánských koberců a kilimů jsem vám již psala.

Dnes bych se s vámi chtěla podívat do zákulisí vzniku koberců Taimani, které reprezentují jednu z posledních ukázek pravé nomádské tvorby v Afghánistánu. Jsem hrdá, že nám tři krásné kousky zdobí naši kolekci.

1601023Taimani je persky mluvící polokočovný kmen. Jeden ze čtyř známých jako „Chor Aimaq“. „Chor“ v perštině vyjadřuje číslici čtyři a „Aimaq“ je mongolské slovo pro nomáda.  Část kmene Taimani obývá těžko dostupnou oblast v horách Hazarátu v centrálním Afghánistánu. Za staletí vývoje se z rodin kmene Taimani stali farmáři a obchodníci, kteří cestují mezi městy Kabul a Herát, aby zde prodali své přebytky. Stále však na část sezony obývají tradiční jurty, kde ženy tkají své umělecké kusy a muži pracují na poli.

Díky této izolaci si ženy kmene Taimani udržely dovednosti tradiční výroby koberců, po staletí předávané z mámy na dceru.

Koberce mají delší vlas z kvalitní ovčí vlny, jsou tak opravdu jemné na dotek. Jejich bohaté barvy nás fascinují, přechází od temně fialové, modré či zelené až po odstíny červené, oranžové a přírodní krémové či hnědé. Naše Taimani koberce jsou trojrozměrné, základní osnova je proložena nádhernými ornamenty inspirovanými přírodou. Na první pohled jsou to umělecké kusy.

21c

A kdo stojí za jejich výrobou?

Lateefa, žena kmene Taimani, žije ve vesnici Qala-e Now v centrálním Afghánistánu. Už od 12 let se trpělivě učí techniky tkaní a vázání tradičních koberců od své matky. Jak sama říká: “Byla jsem nejstarší ze tří dcer a kromě každodenních povinností doma jsem moc ráda sedávala vedle matky u tkalcovského stavu, učila se a pomáhala jí při vytváření koberců. Moc mě to bavilo a baví dodneška. Otec se, kromě starání o stádo ovcí a práci na poli, pravidelně vypravoval na místní svahy, kde sbíral květy, listy a plody potřebné k barvení vlny. Na léto jsme se celá rodina přesunuli na pole do jurty. Tam jsme s mámou pokračovaly ve tkaní.”

Matka Lateefy byla pro své ručně tkané koberce respektovaná i svým okolím. Sousední tkadleny se jí často ptaly na radu či se od ní rovnou učily koberce tkát.

Lateefa si díky tkaní vždy ráda připomene svoji matku a také tradice kmene, ke kterému patří.

_MG_9781